Autor: VitRawian.eu

Být vitariánem může být v našem moderním světě plném nekvalitních a tepelně upravených potravin obtížné. Člověk je často sváděn jít cestou menšího násilí, což je obvykle vařené nebo jinak tepelně upravené jídlo. Vitariánství má navíc čistící účinek, což znamená, že se tělo pomalu zbavuje toxinů, které mohou vyvolávat chutě na nevhodná dříve jedená jídla. Další příznaky detoxu, jako například bolest hlavy, žaludku, mohou také znepříjemnit přechod na syrovou stravu. I to může nepřímo zvýšit chutě na dočasně „utěšující“ nevhodná jídla.

Wheatgrass [vítgrás] = “pšeničná tráva” je souhrnné označení pro mladé zelené výhonky obilí. Již dávno před tím, než nastal ohromný boom vitamínových doplňků vyráběných synteticky, které zaplavily trh, se používal prášek ze sušených listů obilí (hlavně ječmene) jako vitamínový doplněk – multivitamín. Tyto mladé lístky, vysoké sotva 20 cm v sobě totiž skrývají neobvykle vysoké množství minerálů, vitamínů, chlorofylu a desítky dalších rostlinných látek, které výrazně prospívají lidskému organismu. Poskytují mu důležité, a v běžné stravě často vzácné látky a také organismus pomáhají detoxifikovat a alkalizovat.

Borůvky jsou bobulovité plody keříčku Vaccinium myrtillus. Roste v Evropě, severní Asii a Severní Americe, odkud také pochází. U nás ji najdeme hlavně ve světlých jehličnatých lesích od nížin do alpínského pásma.

Kniha Davida Wolfa Sunfood Diet Success System patří ke stěžejním literárním dílům v oblasti vitariánství (angl. – raw foodism). Základní myšlenkou celé knihy je vyváženost stravy na základě magického trojúhelníku – sunfood triangle.

Jak již mnohokráte bylo řečeno, vitariánství je cesta pro vytrvalce a leckdy není jednoduché se na této cestě udržet. Věřte mi, vím z vlastní zkušenosti, že nástrahy číhající na vitariány, kteří nejdou s proudem, ale vlastně úplně proti proudu jsou někdy hodně tvrdé. V tomto článku se pokusím o shrnutí několika poznatků a pomůcek, jak se syrovou stravou vydržet co nejvíce bez uklouznutí z cesty. Pročetl jsem mnoho materiálů a článků, ale v jednom máme opravdu velkou nevýhodu oproti vitariánům ze západu, a tou je nedostatečná celoroční nabídka rozmanité a zvláště organické (BIO) produkce ovoce a zeleniny, která dělá tuto stravu neustále se obměňující a přitažlivou.

Makadámiové ořechy pochází z Austrálie, kde rostou divoce v deštných pralesích. V roce 1881 byly makadámiové stromy dovezeny na Havaji jako okrasné rostliny a použity k zalesnění. Časem se i zde začaly pěstovat kvůli oříškům. Makadámie rostou i v jižní Africe a střední Americe.