Americká specialistka z oboru syrové rostlinné stravy Victoria Boutenko je spolu se svou rodinou vitariánkou více než 7 let. Na téma syrové rostlinné stravy napsala již několik knih, kterými si zasloužila popularitu i uznání mnoha lidí “z branže”. Pořádá také přednášky a semináře, kde předává své zkušenosti a pomáhá lidem začít s vitariánstvím. V knize 12 STEPS TO RAWFOODS – how to end your addiction to cooked food(12 kroků k syrové rostlinné stravě – jak překonat závislost na vařené stravě) Victoria sděluje své poznání z praxe. Zjistila, že je mnoho lidí, kteří jsou schopni pochopit škodlivost tepelně zpracovaného jídla a rozhodnout se pro vitariánství, ale jen málo z nich dokáže navzdory svému přesvědčení vytrvat s tímto stylem stravování. Proč? Protože denaturovaná, tepelně zpracovaná strava je návyková!! Protože při přechodu “na syrovo” se objeví nepříjemné detoxifikační symptomy. Zvýšený příjem ovoce a zeleniny ředí krev, která je po dlouhých letech konzumace vařené, na vodu chudé stravy nepřirozeně hustá. To zabraňuje odvádění toxinů a nestrávených zbytků do krve a ven z těla. Při jejím zředění se tyto látky začínají uvolňovat a vyplavovat z těla, což je mnohdy doprovázeno nepříjemnými tělesnými i duševními stavy. Tento proces může trvat i několik měsíců, což bývá právě ono kritické období, kdy často sklouzneme zpět k denaturovaným “dobrotám”, které tento proces přibrzdí.
Svou roli hraje také fakt, že jsme při “syrových” začátcích pod tlakem okolí, které se nás mnohdy snaží od vitariánství zrazovat (bez jakýchkoliv znalostí z oboru). Pokud sdílíme domácnost s lidmi, kteří naši vizi nesdílí, bývá to také dost těžké. Zde se často objevuje nejvíc problémů. Nadšené přesvědčování začínajícího vitariána o prospěšnosti syrové stravy má mnohdy spíš opačný účinek (hlavně když jsme po prvních týdnech ztratili pár kilogramů na váze 🙂 Je proto lepší jít si svou cestou a počkat, až se ostatní začnou zajímat sami. Velmi důležité je mít kolem sebe další spřízněné duše – vitariány, kteří jsou také začátečníci, nebo už jsou zkušení a schopni poradit (proto vznikl tento web). Často je důležité od nich slyšet, že stavy, kterými procházíte, nejsou ničím neobvyklým a jsou jen známkou toho, že “špína z nás odtéká”, že dotyční kdysi prožívali to samé.
Musíme si také uvědomit, že nežijeme abychom jedli, ale jíme, abychom žili. Lidé často vyměňují jídlo za ostatní radosti, které se nám nabízí. I když u vitariánů se předpokládá, že oplývají jistou dávkou zdravého idealismu a syrová strava je pro ně dalším krůčkem k přírodě a přirozenosti. Samotné vitariánství by nemělo být cílem. Po jeho dosažení je pak jednoduché polevit, když nás už nic nemotivuje o něco usilovat. Pro dosahování dlouhodobých výsledků je potřeba mít “vyšší” idealistické cíle. Samotné zdraví, jakožto stav bez nemocí, je jen příjemným “vedlejším efektem” vitariánství a po jeho dosažení můžeme ztratit motivaci cokoliv měnit. Tento životní styl je ale během na dlouhé vzdálenosti a jeho přínosy se objevují postupně v podobě mnoha významných vhledů a poznání. Když se po několika letech rozumného vitariánství naše tělo dokonale pročistí, stává se i naše mysl čistá a jasnější. Nemusíme proto podléhat mnoha emocionálním výkyvům a stresům. Štěstí a spokojenost se objevují spontánně jako přirozené vlastnosti mysli. Celý tento proces ale záleží na našem přístupu a podmínkách, v nichž se nacházíme. Pokud žijeme ve velkoměstě a slunce vidíme jednou za týden, dosáhneme jen určité úrovně rozvoje, nehledě na to, jak kvalitní syrovou stravu jíme.
Dále je dobré vědět, že jídlo je jen část všech zdrojů energie pro člověka. Jsme bytosti fungující na mnoha energetických a spirituálních úrovních, a pro dokonalou harmonii těla je nutný soulad všech těchto faktorů. Člověk potřebuje pohyb na čerstvém vzduchu! Vždyť naše tělo je výsledkem touhy po pohybu a blízkém kontaktu s ostatními. Potřebujeme energii slunečních paprsků, které nás doslova nabíjí jako bioakumulátor a rozvibrují každou mikročástici našeho těla. Potřebujeme lásku a kontakt s ostatními živými bytostmi a přírodou ve všech jejich podobách. A v neposlední řadě je to duševní klid a rovnováha, jež mají dalekosáhlý vliv na celou naši existenci. Lidé se stále více ochuzují o všechny tyto elementy, a podvědomě je nahrazují falešnou stimulací v podobě přejídání, navíc bohužel nekvalitní potravou. A sami dobře vidíme následky tohoto nešťastného vývoje.
Když se vrátíme k praktické stránce problému “jak vytrvat”, je potřeba identifikovat kritické situace (babička peče štrúdl), kterým je lepší se vyhnout, dokud si nejsme jistí, že “neupadneme v pokušení”. Všeobecně se dá říct, že po několika měsících vitariánství už nás vařené jídlo tolik neláká. Pokud ano, nesmíme být hloupí, a dělat stále stejnou chybu. Když pak po takovém “vařeném úletu” cítíme, že to doopravdy není to nejlepší, záleží na nás, jak dobře si to vezmeme k srdci a jak si to budeme schopni uvědomit, až se nás zbytky “vařeného” já budou snažit přesvědčit, že jeden rohlík nám přece neuškodí. Je to vlastně pravda, neuškodí, ale už vůbec nepomůže. A bohužel, dokud nejsme ještě dostatečně stabilní, malý “prohřešek” může vést k dalším krokům zpět. Hodně taky záleží na tom, jak rychle jsme se syrovou stravou začali. Po náhlých přechodech “na syrovo” často následuje stejně náhlý návrat zpět do říše párků v rohlíku. Dále je užitečné získat na téma vitariánství co nejvíce informací, které potom upevňují naše jednání a pokrok na “syrové stezce”(ano, také proto vznikl tento web).
Přejeme Vám pevnou vůli při začátcích, a pak už si to jen užívejte!!