Tropické jahodově červené, růžové nebo oranžové ovoce. Silně aromatické oválné nebo srdčité plody jsou zhruba dva centimetry široké a čtyři centimetry dlouhé. Slupka liči je tenká, kožovitá. dá se snadno loupat. Šťavnatá dužnina je průsvitně bílá, našedlá nebo růžová s peckou o velikosti fazole a chutná sladkokysele.
Strom dorůstá výšky 15-20 m, je stálezelený. Má kožovité, tmavě zelené listy. Květy rostou v trsech, které dosahují délky až 70-75 cm, mohou být bílé, zelenavé nebo nažloutlé.
Historie
Liči pochází z jižních oblastí Číny. První zmínky se objevují již v jedenáctém století.
Mimo Čínu popsal liči poprvé Pierre Sonnerat (1748-1814) během své cesty po Číně a jihovýchodní Asii. Začátkem 19. století se liči dostává do Evropy, hlavně do Anglie a Francie.
Použití
Liči se nejvíce konzumují čerstvá. Oloupaná a nakrájená na kousky jsou oblíbenou součásti zmrzlinových a ovocných pohárů. Nakrájená na plátky v želatině se používají ke zdobení salátu. Oloupaná liči nakládaná v cukru jsou významným čínským i indickým vývozním artiklem. Liči se nakládají i do octa a kořeněných nálevu a dělají se z nich omáčky a dresinky. Použití je velmi široké.
O liči se traduje, že léčí kašel a mají léčivé účinky i na žaludeční vředy, nádory a zvětšené žlázy. Peckám jsou připisovány analgetické účinky. Čaj ze slupek se užívá proti průjmům a v Indii i proti neuralgickým bolestem. S výluhy z kůry, kořenů a květů probíhají v současné dobé v USA laboratorní pokusy. Maji být využity při léčení některých rakovinových nádorů.