Cukry

Cukry (přírodní vs. rafinované)

Co jsou cukry? Cukry (též Sacharidy) patří mezi karbohydráty – jsou to sloučeniny uhlíku, vodíku a kyslíku. Vznikají pouze v zelených rostlinách jako produkty fotosyntézy a slouží hlavně jako zásobárny energie. Ta se uvolňuje při jejich štěpení. Vzhledem k vyššímu obsahu kyslíku poskytují menší množství energie než tuky (asi 17 kJ/g, tuky až 38 kJ/g) Chemie dělí cukry na jednoduché (monosacharidy, disacharidy) a složené (polysacharidy: škroby, vláknina).

MONOSACHARIDY se skládají jen z jednné sacharidové jednotky, z hlediska výživy jsou zajímavé:
-Ribóza, která je základní složkou nukleových kyselin
-Glukóza (hroznový cukr) je z hlediska metabolismu velmi důležitá. V čisté podobě jí přijímáme ve stravě jen málo, v těle vzniká hlavně štěpením složitějších cukrů. Přirozeně se cukry vyskytují v krvi pouze v této formě a jsou tak distribuovány buňkám jako palivo. Buňky mozku “jedou” výhradně na glukózu.
-Fruktóza (ovocný cukr) je sladší než glukóza, ale má přitom nižší energetický potenciál
-Galaktóza – mléčný cukr

DISACHARIDY
Zatímco ve Vitariánském jídelníčku se setkáme především s monosacharidy, v běžné kuchyni a průmyslově vyráběných potravinách jsou to hlavně disacharidy. Vznikají kombinací dvou monosachariků v jedné molekule.
¨ -Sacharóza (rafinovaný řepný cukr) je kombinací fruktózy + glukózy
-Maltóza – kombinace dvou molekul glukózy
-Laktóza – galaktóza + glukóza

CUKR – BÍLÁ SMRT
Musíme zdůraznit, že cukry jsou pro výživu člověka nepostradatelné! Musíme dvakrát zdůraznit, že rafinovaný cukr je pro výživu člověka zcela nevhodný a je to právě onen “špatný cukr”!!

Naše tělo potřebuje přijímat cukry v podobě těch jednoduchých jako součást syrového ovoce a jiných plodin. Pouze takto tělu nabízíme živiny v přirozené podobě, spolu s enzymy, minerály a vlákninou. Pouze tak dochází ke správnému, přirozenému trávení a cukry jsou vstřebávány přiměřeně rychle. Zajišťují tak dlouhodobou energii pro organismus a vše je v rovnováze. Zcela jinak to ale vypadá, pokud konzumujeme rafinované cukry, izolované z živé hmoty do podoby čistých krystalů rychle rozpustných v tekutině.

Je třeba vědět, že při správném metabolismu cukrů hrají velmi důležitou roli minerály. Jsou využívány žlázami k produkci enzymů, které cukry štěpí. Příroda nám přirozeně nabízí sladké plody, které zároveň obsahují hojnost minerálů (pokud se ale nejedná o přešlechtěné ovoce). Lidé mají navíc kladný vztah ke sladkému již v genech, protože právě zralé sladké plody jsou odpradávna potravou lidí. Rafinovaný cukr se však vždy dostává do těla s výraznou absencí minerálů, většinou v podobě přeslazených nápojů, cukrovinek a moučníků (navíc v kombinaci s bílou denaturovanou moukou), odnímá proto z těla minerály a přispívá k odvápnění zubů a kostí. Cukr je po požití rychle vstřebán do krve a zaplavuje celý organismus. Všechna krev, která přivádí živiny z trávícího ústrojí putuje do jater. Játra jsou tak nadměrně zaplavována cukry a přebytky ukládá v podobě tuku, který je potom distribuován pod kůži do podoby “pneumatik” kolem pasu, podbradků a překypujících pozadí. Tělo přitom marně hledá ostatní živiny, které s cukrem očekává, ale protože tyto chybí, tělo čeká dál a mozek nevydává potřebné rozkazy: STOP! Už nejez, mám dost! Při konzumaci cukru je do krve pravděpodobně také vyplavován neurotransmitér serotonin, který navozuje příjemný stav až euforii. Tyto skutečnosti jsou příčinou toho, že se lidé stávají na cukru závislí, úplně stejně jako třeba na cigaretách a jiných drogách. Toho s radostí využívají potravinářské společnosti, a bombardují nás tunami přeslazených potravin. Divoké a nešlechtěné plody, jako třeba lesní borůvky nebo jahody už nejsou pro zdegenerované chuťové buňky lidí dost sladké, proto si na ně sypou mletý cukr. Všechny slazené nápoje obsahují obrovské množství cukru a děti je vesele pijí už v raném věku.

Spotřeba cukru se v nedávné době mnohonásobně zvýšila a stále zvyšuje, přičemž za posledních 15 let 4x stoupl počet cukrovkářů, rapidně vzrostl počet lidí obézních a těch, kteří trpí chorobami srdce a cév. Až donedávna vědci předpokládali, že rafinovaný cukr se nikdy nedostane do krve ve své původní podobě, ale jen jako jednodušší glukóza, jednoduché pokusy však dokazují pravý opak. Byly také učiněny řady pokusů na zvířatech i lidech, přičemž konzumace cukru vždy přímo ovlivnila obezitu, poškození orgánů, celkovou vitalitu a samozřejmě i délku života.

ŠLECHTĚNÍ – hybridizace
Téměř všechny plodiny, které dnes člověk používá jako svou potravu prošly od své původní plané podoby řadou změn. Šlechtěním je lidé přivedli do podoby, která je pro ně nejpřijatelnější. Vyšlechtěné odrůdy lépe vypadají, jsou větší a v případě ovoce mnohem sladší. Obsahují také více vody, což je samozřejmě záměr pěstitelů – voda je levná a zvyšuje hmotnost sklizně. Na co lidé ale zapomněli? Na výživnou hodnotu! Barevné a přeslazené plody se náramně hodí pro dnešní, na cukru závislou společnost. Takové plodiny jsou ale výrazně chudé na minerály, přičemž obsahují několikanásobně víc cukru než jejich planí předkové. Výsledek jejich konzumace je zřejmý – další nárůst deficitu minerálů v naší výživě. Dobrým znakem přešlechtění jsou zakrnělá, života neschopná semena plodů, popřípadě jejich plná absence. Tak je tomu u banánů, ananasu, hroznů bez semínek, citrusových plodů bez semínek (oblíbené mandarinky bez pecek), ale také jablek a melounů, které postrádají semínka. Jsou to bohužel ty nejfrekventovanější plody na našich stolech. Mrkev a řepa jsou také vysoce hybridizované plodiny, a obsahují nepřirozená kvanta cukru. Jako nejspolehlivější zdroj přírodního cukru nám nejlépe poslouží plody s plně vyvinutými semeny, která jsou životaschopná. Vůbec nejlepší jsou plody divoce rostoucí – borůvky, lesní maliny, jahody a ostružiny, fíky. Příroda nám přitom nabízí nepřeberné množství různých planých plodů, které jsme se však odnaučili poznávat a používat jako potraviny. Obsahem živin přitom vysoce překonávají konvenčně pěstované plodiny. Jmenujme třeba plody hlošiny nebo rakytníku.