VitRawian.eu

Akosi prirodzene som do 13-tich rokov odmietala jesť všetky druhy mäsa, aj výrobky z nich. Samozrejme som dovtedy nemala žiadne problémy s hmotnosťou, spánkom, sebavedomím, ani ničím iným …

Tropické jahodově červené, růžové nebo oranžové ovoce. Silně aromatické oválné nebo srdčité plody jsou zhruba dva centimetry široké a čtyři centimetry dlouhé. Slupka liči je tenká, kožovitá. dá se snadno loupat. Šťavnatá dužnina je průsvitně bílá, našedlá nebo růžová s peckou o velikosti fazole a chutná sladkokysele.

Když se řekne “bez tuku”, obyčejně se tím myslí “zdravé”.
Je sice pravda, že se tato asociace v mnohých případech obhájí, v širší perspektivě je ale takové zevšeobecnění nebezpečně plytké. Běžný spotřebitel je denně masírován reklamními slogany, které daly slovu tuk pejorativní charakter. Obsah tuku se stal jakousi stupnicí zdravosti výrobků. Když reklama říká “snížili jsme obsah tuku o 15%..”, automaticky to evokuje představu, že propagovaný produkt je v nové generaci o 15% zdravější. Tato marketingová propaganda vytvořila mýtus škodlivosti, tam ale její edukativní funkce skončila. Při honbě za nezaslouženým ziskem jaksi zapomněla dodat druhou půlku pravdy, tedy že slovo “tuk” je jenom souhrnné označení širokého spektra mastných kyselin s rozličnými, nezřídka úplně protichůdnými vlastnostmi. Je nesporným faktem, že tuky představují naprosto nezbytnou součást naší výživy. Není proto možné házet je všechny do jednoho pytle. Mělo by být v zájmu všech lidí zbavit se neopodstatněné představy strašáka, který číhá v potravě a způsobuje obezitu, kardiovaskulární choroby a rakovinu. Tato skutečnost má kořeny v nedostatečné informovanosti a bývá šikovně zneužívána výrobci potravin, kteří pak nabízejí hydrogenované margaríny a další pseudo-tuky jako to pravé pro lidské zdraví. Všechny tuky ale nikdy nebyly a ani nemohou být příčinou chorob. Pravým viníkem je nadměrná konzumace tuků živočišného původu a destruktivní zpracování většiny tuků na našem talíři.

Jak již mnohokráte bylo řečeno, vitariánství je cesta pro vytrvalce a leckdy není jednoduché se na této cestě udržet. Věřte mi, vím z vlastní zkušenosti, že nástrahy číhající na vitariány, kteří nejdou s proudem, ale vlastně úplně proti proudu jsou někdy hodně tvrdé. V tomto článku se pokusím o shrnutí několika poznatků a pomůcek, jak se syrovou stravou vydržet co nejvíce bez uklouznutí z cesty. Pročetl jsem mnoho materialů a článků, ale v jednom máme opravdu velkou nevýhodu oproti vitariánům ze západu, a tou je nedostatečná celoroční nabídka rozmanité a zvláště organické (BIO) produkce ovoce a zeleniny, která dělá tuto stravu neustále se obměňující a přitažlivou.

Pohanková snídaně

Namočenou pohanku smícháme s nastrouhanou hruškou či jablkem a přidáme dle chuti trochu medu a skořici. Pro pokročilý bodybuilding lze přidat slunečnicová semínka, vlašské ořechy apod.

Pohanka (buckwheat, french wheat, sarassin, blé noir) je díky svému využití často řazena mezi obiloviny, ve skutečnosti je to však jednoroční dvouděložná rostlina, s botanickým názvem pohanka obecná či setá (fagopyrum esculentum), patřící do čeledi rdesnovitých, příbuzná například rebarboře či šťovíku. Původně pochází ze střední a severní Asie, kde byla odedávna pěstována jako plodina pro člověka a pícnina pro hospodářská zvířata. Konzumuje se zejména její plod, kterým je jednosemenná trojboká nažka. Slupka semena je velmi tvrdá a odstraňuje se buďto mechanicky, kdy nedochází ke znehodnocení živin a výsledná barva krup je světlá, anebo termicky s tím, že v tomto případě je většina živin znehodnocena a kroupy mají barvu hnědou. Slupky pohanky se využívají buďto k výrobě pohankového čaje nebo jako výplň do polštářů. V poslední době se prosazuje i konzumace pohankové natě a výhonků, které byly po dlouhá staletí využívány pouze jako krmivo pro zvířata. Nať se využívá k výrobě pohankového čaje, sušená do salátů a polévek či k odšťavnění do zelených džusů. Toto poslední použití pohankové natě však v sobě skrývá určitá rizika, o kterých se zmíníme později.

Vedlejší účinek vitariánské stravy uváděný některými lidmi je skutečnost, že se jejich oči stanou čistšími a/nebo se dokonce změní jejich barva. Také je celkem běžné, že se zlepší zrak díky lepší cirkulaci v důsledku vnitřního čištění. Před pár lety, když jsem se vrátil k vitariánství (chvíli jsem jedl vařenou stravu), jsem si všiml, že se můj zrak trochu zlepšil a mé oči se staly modřejšími. Trvalo to pár měsíců, než byla změna barvy zřetelná (zlepšení zraku bylo poznat už za pár týdnů).

Být vitariánem může být v našem moderním světě plném nekvalitních a tepelně upravených potravin obtížné. Člověk je často sváděn jít cestou menšího násilí, což je obvykle vařené nebo jinak tepelně upravené jídlo. Vitariánství má navíc čistící účinek, což znamená, že se tělo pomalu zbavuje toxinů, které mohou vyvolávat chutě na nevhodná dříve jedená jídla. Další příznaky detoxu, jako například bolest hlavy, žaludku, mohou také znepříjemnit přechod na syrovou stravu. I to může nepřímo zvýšit chutě na dočasně „utěšující“ nevhodná jídla.